26. května 2025 Ze života v Charitě

Rok fungování služby pro rodiny

Občas nám někdo položí otázku, jak nám to s tou službou jde. A protože je to už rok, co „jede na plný plyn“, dovolíme si udělat aspoň malý exkurz do jejího fungování.

Posláním služby je podpora a doprovázení rodin s dětmi, které se nacházejí dlouhodobě v nepříznivé situaci, která ohrožuje vývoj dětí a fungování rodiny, a ze které si nedovedou sami pomoci. Cílem služby je stabilizovat situaci rodiny tak, aby nedocházelo k dalšímu prohlubování jejich nepříznivé situace. Tedy např. aby rodiče zajišťovali dětem potřebnou zdravotní péči, znali potřeby svých dětí (fyzické i psychické) a dokázali na ně adekvátně reagovat, aby děti plnily pravidelnou školní docházku, aby rodina měla zajištěny finance na svoje základní potřeby, zajištěné bezpečné bydlení apod.

Ráda bych s vámi sdílela příběh jedné z rodin, které poskytujeme službu. Cesty, jak se o nás rodiny dozvídají jsou různé, často je to v rámci spolupráce se sociálním odborem a nejinak je to i u této rodiny. Přestože na úřadě naši službu doporučí, není povinností rodiny s námi spolupracovat. Jedním ze zásadních principů je totiž dobrovolnost. Naše rodina ale spolupracovat chce, rodiče si uvědomují, že pokud chtějí, aby jejich děti i nadále zůstaly s nimi, bude třeba některé věci změnit. Není to ale vůbec jednoduchý úkol. Rodiče vychovávají 4 děti. Skvělé je, že tatínek má stabilní zaměstnání a rodina nemá dluhy, to je velmi výjimečná situace. Těžkostí této rodiny je, že sami rodiče měli složité dětství a nedostatek lásky, dobrých vzorů a různá jejich omezení, pro ně z výchovy dětí činí opravdu extrémně náročnou disciplínou. Děti mají potíže s prospíváním, dostatečně nerostou a nepřibývají na váze, jejich vývoj je opožděný, často o několik let. Rodiče neumí s dětmi dobře komunikovat, dát jim dobré jídlo, rozvíjet je či si s nimi hrát. To, co je pro běžného rodiče dennodenní chléb je v této rodině výjimečnou událostí. Co třeba? Čtení knížek, návštěva hřiště, pohlazení, hezký společný čas bez televize... Přicházíme do na první pohled bezútěšné situace a hledáme, čeho pozitivního se chytit, na čem stavět... Možná tomu nebudete věřit, ale zjišťujeme, že tihle rodiče mají své děti opravdu rádi. Ano přesto, že se jim tolik věcí nedaří. A tak s důrazem na to, že nám všem jde o společnou věc- aby děti mohly být doma- se pouštíme do práce. A jak naše práce vypadá? Předně se společně domlouváme s rodinou, co je to, v čem chce podpořit. A v této naší rodině je naše práce různorodá. Jako priorita v tom množství náročností, které má rodina naloženo, se domlouváme, že naším hlavním cílem bude nejdříve vytvoření systému kolem jídla. A tak učíme jak má být jídlo pro děti teplé a nakrájené, co by v něm mělo být, že je dobré jíst u stolu, a že jídlo je opravdu moc hezkou příležitostí se doma sejít a užít si společný čas. Rodina potřebuje podporu ale i v tom, jak si s dětmi hrát, jak je rozvíjet, jak s nimi mluvit, co jim obléknout. Věci, které jsme se většinou naučili doma. Věcí, které nejsou tak, jak by je děti potřebovaly, je dost. A tak je velmi důležité postupovat po malých krocích a velmi trpělivě. Každý pokrok je třeba náležitě ocenit, skrývá se za ním mnoho úsilí rodičů a velké překročení vlastních stínů. Věci nejdou vždycky vpřed. I to patří k naší práci. Občasné pocity marnosti střídají okamžiky zadostiučinění, když si maminka s dětmi sama hraje, když přemýšlí nad jídelníčkem následujícího dne nebo když sociální pracovnice z úřadu oceňují změny, které rodina udělala. Rodina se během naší spolupráce dostává průběžně také do finančních potíží nebo řeší různé zdravotní peripetie... To všechno jsou věci, ve kterých rodičům pomáháme se rozhodovat, provázíme je situacemi, informujeme je o jejich právech a pomáháme jim je vymáhat.

Ne, tenhle příběh nekončí happyendem o šťastné bezstarostné rodince, kterou jsem zachránili...a nebo ano? Není snad happyend rodič, který se v rámci svých možností snaží starat co nejlépe o své děti? Není snad happyend dítě, které může vyrůstat se svými rodiči? A maminka, která se naučila vařit 2 jídla a své děti začala oslovovat jménem? Nikdo nevíme, jak to s naší rodinou bude dál, zda opravdu zvládne postarat se o děti, zda vybalancuje všechny překážky, které ji ještě potkají. Jedno je jisté, budeme jí i nadále pomáhat hledat balanc.

Můžete-li, přidejte se k nám! Služba totiž není financovaná z rozpočtu ani z jiných dotací. Část nákladů hradí městská část, ale její příspěvek pokrývá jen desetinu. Další část pokryje Nadace ČEZ. Větší díl zajišťuje Tříkrálová sbírka a pravidelní dárci. Ale ani to nestačí. Takže budeme vděční za jakýkoliv (ideálně pravidelný) příspěvek. DĚKUJEME!